Orel stepní
V průběhu celého roku navštívím několik zoologických zahrad v rámci víkendových výletů za fotografováním. Návštěvu ZOO vítám jako příležitost a zpestření a možnost fotografovat zvířata, na která při výletech do okolí Brna běžně nenarazíte.
Focení v ZOO beru jako trenink a cvičení, při kterém je třeba se poprat s ne vždy fotograficky vhodnými výběhy, nebo pletivem volier. A také se obrnit trpělivostí při setkání s některými návštěvníky. V mnoha případech focení končí jen pár záběry, nebo fotovýbavu nesu tam a zpět bez jediné použitelné fotografie.
V červnu jsme takto vyrazili na prodloužený víkend na Bouzov a nedělní odpoledne jsme si vyhradili k návštěvě zoologické zahrady v Olomouci. Nedělní odpoledne a k tomu pěkné počasí, to je celkem masakr. Pomalu jsme plynuli s davem a to, že něco vyfotím, jsem pomalu odpískal.
Až v samém závěru dne, kdy většina návštěvníků prosprintovala zahradou a skončila na kolotočích u parkoviště, se naskytlo pár příležitostí.
U voliéry za vysokým živým plotem se zastavil málokdo. Vylezl jsem na stupínek a hele! V rohu u přední stěny je hnízdo s mládětem a samicí Orla stepního. Samice cupuje myš.
Rychle beru foťák a ještě než zamířím mi dochází, že to nepůjde. Mám nasazený 300 mm objektiv a jsem necelý metr a půl od přední stěny výběhu. Nechci propásnout okamžik a riskovat výměnu za kratší ohnisko. Couvám po zídce, jako po kladině, abych se dostal do vzdálenosti, kdy budu schopen zaostřit. Stojím na samém kraji zídky. Ne moc v dobrém úhlu, ale asi dva metry od voliéry, krytý živým plotem.
Zatím nikde nikdo. Samice si dodala odvahy a pomalu trhá sousto za soustem a jemně ho podává svým obrovským zobákem mláděti. Pomalu fotím, ale každé cvaknutí zavěrky proces krmení zastaví a já znovu čekám, zda budu mít ještě příležitost. Po chvilce krmení zvolna pokračuje. Dělám další dva nebo tři záběry.
Buhužel, fotograf stojící na zítce s třístovkou v ruce působí jako magnet. V ten moment se za mnou ozve několik hlásků: "Jé mamííí, tam něco jééé" a dav dětí se vrhne k volieře. "Lovím" poslední záběr a odcházím.
Nádherná scéna, která trvala asi minutu, je ukonce. Samice zakryla mládě a nehybně pozorovala vetřelce. Za zády ještě slyším hlas: "Co tam vlastě ten pán fotil?"
Další fotografie najdete v Šuplíčku Ptáci.